Umění se šíří ve vlnách
Toto je jedno z těch velkých mouder, které se vám dostane, když vás učí skvělý výtvarník. Profesor Stanislav Libenský byl velikou osobností českého skla, světovou špičkou svého oboru. Takových jsme mnoho neměli. Měla jsem to veliké štěstí, že jsem u něj mohla studovat. A ještě navíc k tomu, můj muž pod ním patnáct let sloužil jako šéf dílny.
Vykládal to zhruba takto. Umění se šíří ve vlnách. První vlnu tvoří velcí tvůrci, kteří nové objevy a možnosti vytáhnou z veliké hloubky, silné vnitřní inspirace. Ti z toho často finančně mnoho nemají. Druhou vlnu tvoří ti, kdo tyto nové možnosti rozvedou do veliké šíře. Ti na tom obvykle nejvíc vydělají. A stále to má dostatečnou hloubku. Prostě pochopili možnosti a ukázali, co všechno se s tím dá udělat. Třetí vlna to začne rozmělňovat. Většinou jen kombinuje, co už je vymyšleno.
Prakticky si to můžeme předvést i na jeho díle. Spolu se svou ženou Jaroslavou Brychtovou objevili a rozvinuli možnosti tavené plastiky. Sklo jako noblesní sochařský materiál, architektura tvaru (koresponduje s mezinárodním slohem), objevování nových možností. Spolupracovali se s týmem skvělých sklářských odborníků, nově objevovali technologie a k tomu i nové tvarové možnosti. Ve druhé vlně je tu spousta skvělých následníků, kteří to rozvedli do šíře a dokázali objevit ještě mnoho dalšího. Přidali do toho další skvělá témata. Třetí vlnu můžeme také zahlédnout. A někde na konci jako „módní hit“ nám to poněkud zprůmyslovělo. V obchodě se suvenýry v Praze narazíte na malé, levné tavené plastičky vesele pomalované, dokonalá povrchní nápodoba líbivosti. Kýč jak prase.
Impresionismus se také šířil velice podobně. Možná, lze říct na obranu, že jde o základní techniku malby, která nezprůmyslověla. Ale přece jen dnes už to není ono, už to nepřináší aktuální zprávy o dynamicky se rozvíjející době. A to impresionismus skvěle uměl. Importovaný to ovšem měl těžší nežli ten francouzský. Na portrétech to ale vidět není, ty jsou naprosto skvělé. Výběr ostatních témat a do toho alegorie ovšem není až tak pokrokový. Dnes už je to dávnou minulostí. Doba se hodně změnila. Už i ty parní stroje jsou nostalgií.
Přicházejí nové a nové rozehrané vlny skvělých objevů a nápadů. Nejen v oblasti umění! Tohle se týká prakticky všeho. Následuje rozehrávání do šíře a zpřístupnění. Tak fungují otevřené systémy – hlavně věda a umění. Jedná se o další přirozený proces probíhající ve společnosti. Ale vždy jsou tu přirozené překážky. Vždy je potřeba to nové prosadit. Ne vždy se musí dojít až ke kýčům. Ale také to často trvá velmi dlouho. Funguje tu určitý konzervatismus a hierarchie. Také se nemůžeme divit tomu, že to trvá, než zapůsobí převratné objevy na lidskou psychiku, než se vžijí. Teď nám tu vyrůstají počítačové generace. Má to i své velké nevýhody. Vše se zracionalizovalo a virtualizace, i když je hodně intuitivní, nenaučí člověka cítit materiál. Chápání vyšlo z uchopování a uchopování vedlo k cítění: například různých druhů dřeva, keramiky, porcelánu, skla nebo kovů a k objevování všeho, co si s nimi mohu dovolit. Záleží na zkušenostech se zpracováváním, to dává vzniknout citu pro materiál. Je třeba nacvičit i dovednosti, a to nejen pro oblasti umění! Operovat bez vycvičených rukou nelze. Řemesla také potřebují mnoho dovedností. A to tu je ještě estetické cítění, tedy jak se domnívám smysl pro uspořádávání, na kterém velmi záleží. Může začleňovat nové poznatky, umí dovést člověka k rozhodnutí. Ale pozor, nemluvím o kombinačních schopnostech, mám na mysli mnohem víc. Je dobré si uvědomit, jak funguje tvůrčí proces. V inkubační fázi tvůrčího procesu, která se odehrává mimo naše vědomí, totiž dochází k propojení všeho – nejen toho co víme a co jsme zažili, ale i hlubokých zkušeností lidského rodu, tedy naší instinktivní mimo vědomé výbavy a možná i zkušeností života za celý jeho vývoj. Tady právě, v hlubokých vrstvách se rodí ta první, hluboká vlna. Ne vše jde ale z velké hloubky, přijít na nové technické řešení v designu také vyžaduje uvědomit si vše, co vím, jaké jsou předpoklady a nechat vše v sobě zapůsobit, aby se to propojilo. Počkat si, až se zrodí nápad. Pokud opravdu tvoříte, tak se ten nápad vylíhne mimo vaše vědomí. Někdy velmi rychle, jindy si dá na čas. Není to prostá kompilace známých řešení, bývá to kompaktnější. Kombinace známých řešení je sice také možná, ale to už jsme na mělké vlně. Nebývá to „provařené“, často to vede ke kompromisům, ke špatnému fungování v designu.