Estetické cítění jako smysl pro uspořádávání

Máme hmotu a procesy. Jenže je tu ještě něco, a to něco je uspořádávání. Propojuje je, splétá do vztahů je svou povahou jako gramatika jazyků nebo matematika. Dobrým příkladem je schéma stromu – typ uspořádání, které najdeme v přírodě přímo na vegetaci. Poslouží nám i pro evoluční vývoj, poslouží jako rodokmen. Obdobně můžeme do tvaru stromu seřadit rozrůstající se systémy oborů, organizací nebo informace.

Podle stejného vzoru můžeme uspořádávat hmotné i nehmotné. Stejně jako můžeme stejnou matematikou sčítat jablka, anebo v jiné úloze úplně stejně slova.

Kultura je širší pojem nežli umění, zdaleka ne vše, co patří do kultury, je umění. Kultura má za úkol člověka rozvíjet a zušlechťovat. Zdá se mi, že výtvarné schopnosti mládeže jsou dnes větší, nežli v dobách mého mládí. Nevím, jestli je za tím víc rozvoj talentu, anebo nárůst množství vizuální komunikace, kterou běžně používáme. Významně přispívají dětské knížky a animované filmy. V naší zemi mají tyto obory úžasnou úroveň.

Za našich mladých let byl pojem umění vyhrazen jen tomu hodně povedenému. O studentských pracích by náš pan profesor určitě neřekl, že je to umění, i když jsme se mu to snažili vnutit. Ale je jiná doba. Došlo k velkému znejistění celé kultury. A teprve ta doba, která přijde, bude zpětně rozhodovat, co bylo či nebylo v naší době uměním. Ale abych vůbec mohla ten pojem používat, budu považovat za umění všechno, co se za něj vydává. S jednou výjimkou, to, co hrubě uráží, to ne.

 

Estetické cítění jako smysl pro uspořádávání. S estetickým cítěním mám zkušenosti nejen z oblasti volného umění, ale i ze dvou oblastí designu. Řadu let jsem navrhovala sklo pro průmyslovou výrobu ve sklárnách Kavalier. Na „Hollarce“ jsem studovala grafický design, kterým jsem se občas i trochu živila. A k tomu jsem později učila o estetice v dějinách umění. Jedná se o cítění, které v nějaké formě máme všichni, ale jeho výklady se různí. Jako když každá doba, má to svoje. Oblékáme se, zařizujeme si obydlí, to sem také patří.

Je tu něco společného, co jde napříč těmi všemi obory a zároveň koresponduje s přírodou? Nad prací v oboru grafického designu, kdy uspořádáváte spoustu prvků do jednotného výrazu, mne napadlo, že jde vlastně o smysl pro uspořádávání. To je to společné, co potřebujete jak u grafického designu, tak i u navrhování funkčních tvarů, při aranžování výstavy, v architektuře i ve volném umění. I v hudbě, divadle a filmu. Kuchařské umění nevyjímajíc!

Musí to být vhodně uspořádáno! Klíčem grafického uspořádání časopisu je většinou obsah textu, a komu je určen. Podle toho volíme nejen ilustrace, ale i druh a velikost písma, formáty obrázků, barvy, a mnoho dalšího. Vždy je důležité, aby se to nerozpadalo do detailů, aby byl celek vyvážený, propojený, měl víc nebo méně napětí nebo uvolnění, aby měl výraz odpovídající době, obsahu a účelu. U návrhu designu pro průmysl musíte zohlednit druh a funkci výrobku, výrobní možnosti a dát tomu současné tvarové pojetí. Někdy hraje roli i to, kam se výrobek bude vyvážet.

Krásně uspořádaná příroda, kouzla panoramat. Krása, divokost, síla, vůně, zvuky, denní a roční období na nás působí, rozehrávají struny dávných vazeb. Pro ostatní ošklivá průmyslová krajina, když je tím, co si pamatujete z dětství, tak oživí vaše vzpomínky a vyvolá uložené pocity, které vůbec nemusejí být ošklivé. Uspořádanost ve vás koresponduje s uspořádaností okolo vás. Nakonec i rozcuch může být módní účes! Uspořádání podle potřeby, podle osobnosti, podle národních zvyklostí, podle věku, podle …, podle …

Jde o něco obecnějšího? K čemu se může hodit v divoké přírodě smysl pro uspořádanost nebo uspořádávání? Výtvarná díla některých živočichů si nezadají s těmi lidskými – ta výtvarná i ta hudební. Po praktické stránce může být daleko důležitější prosté vnímání uspořádanosti. Rozpoznat v neučesané trávě stopy, zaslechnout v hlucích blížící se nebezpečí. Poznat barvy šťavnatých míst.

Jak moc jsme my sami uspořádáni? To je otázka! Od uspořádání kvant do atomů, atomů do molekul, těch zase do buněk, pak podle druhu do orgánů, do těl. A to není vše, ještě je tu uspořádání rodin, spolupracujících skupin, národů a států kam patříme. Nemůžeme se obejít ani bez uspořádání ostatní přírody. A co teprve uspořádání vesmíru! Já myslím, že mít smysl pro uspořádávání se fakt hodí! Zároveň vidíme, že jde o mnohem širší oblast, a estetické cítění je možná jen její součástí. Smysl pro uspořádávání přivedl lidi k matematice, ke gramatice jazyků a teď je na řadě uspořádání vnitřního světa a sem patří i gramatika jazyka snů a umění.

Jsou i obory umění, které najednou využívají skoro všechno, hudbu, pohyb, výtvarno, geometrii kompozic, rytmus i jazyk. Smysl pro uspořádanost tu má hodně práce. I vědcům se hodí smysl pro uspořádanost. I ve vědě platí, čím jednodušeji, vtipněji, tím lépe.

Pokud je estetické cítění součástí našeho smyslu pro uspořádávání, tak je kýč povrchní nápodobou líbivosti, která nemá srovnané základní vrstvy. Ale pozor, nabízí se velice soudobá otázka! Existují i povrchní nápodoby ošklivosti, které také nejsou odrazem hlubiny duše? Které jsou dány módními vlivy?

Umění se šíří ve vlnách a postupným rozmělňováním se dojde k povrchnosti.

Umění vypovídá o nás i o světě a zkušenostech s ním, propojuje to vnější světy s tím vnitřním. Jak se obecně soudí, je právě propojování vnitřního světa s tím vnějším nejdůležitějším úkolem umění. Záleží, s čím rezonujete, to si vás přitáhne. Podle toho také své dílo uspořádáte. Jeho obsah i jeho formu. Umění je komunikace postavená na zkušenostech živého programu v nás! Uspořádanost uvnitř, která rezonuje se sobě podobnou uspořádaností okolo nás. To vnitřní pak pomáhá stavět a rozvíjet vnější svět a naopak odrazy vnějších zkušeností utvářejí vnitřní světy! A my pak můžeme rozpoznávat pravidla vzájemných uspořádaností!

Estetické cítění jako smysl pro uspořádávání? Přijde vám takovéto definování estetiky neobvyklé? Nehodí se pro tuhle tajemnou filosofickou disciplínu? Pro hledání krásy?

Zvolila jsem jazyk, kterým hovoří přírodní vědy! Definice potřebuje být co nejjednodušší a co nejvšeobecnější! Takto odpovídá i projevům jiných živočišných druhů a zároveň je nástrojem komunikace. A také, vyhovuje praxi mnoha uměleckých oborů! Bude se hodit i do lékařských disciplín, jako je plastická chirurgie nebo dentální protézy.

Takto definovaná estetika mi vše, co jsem tu napsala, propojí do jednoho celku. Díky tomu dokážeme předat nálady vznikající během tvůrčího procesu a spoustu dalších citů, pocitů a nálad. Mohou se týkat osobní i celospolečenské úrovně. Dělá se to jednoduše, naladíte se a to naladění se snažíte vtělit do díla. Vaše prožitky se do díla dostávají i samy – prostě válka se výrazně podepíše, podepíše se i vztek, nenávist, nebo láska! A můžeme si říct, že estetický celek se dá uspořádat jak podle pociťované depky a dokonce to může být pěkné; dá se to udělat pekelně akční, nabité sexuálním napětím, i v ovanutí nebeského klidu. Může to být obraz, socha i architektura. A když k tomu přidáme šíření ve vlnách, tak vidíme, jak tichou poštou sdílený prožitek (nebo tvarový nápad, zkrátka téměř cokoliv) postupně zvětrává, až je z toho ruina.

Právě tím, co je k vidění v galeriích moderního umění, hlavně tou úžasnou škálou negace a nepřijetí, ve kterých lze snadno rozeznat zprávy z pastí, mi byla dána příležitost pochopit fungování estetického cítění.

Proč už tu takováto definice není dávno? Sama se divím. Nejspíš nevyhovuje nadřazenosti člověka nad ostatními živočišnými druhy! Ještě si to pamatuji ze školy! Umění a láska je něco, co mají jen lidé! Zvířata mají instinkty!

Ano, tady se podepisuje proměna vztahů k přírodě, která se odehrála během poslední stovky let. Na počátku byly hitem lovy divokých šelem v Africe, pak se začalo s jejich zkoumáním a ochranou. Fotografie a především filmové dokumenty divoké přírody mají dnes až zázračnou úroveň. A čím víc se ví, tím spíš si uvědomujeme, že i zvířata se učí, co asi cítí, a co všechno dokáží předvést. Že také mají svoje hierarchie vztahů, svoje společensky nadřazené jedince. V souvislosti se vztahy zvířat se už hovoří o lásce, pravda, byl tam zatím otazník.

Přišla jsem na to tak, že jsem přemýšlela o komunikaci, jak moc nás utváří a co všechno to znamená, jak moc jsme propojeni. A pak se to všechno seskládalo. Z tohoto úhlu pohledu lze dokonce definovat umění, což je dlouho pokládáno za nemožné! A přitom je to tak jednoduché: Umění je vícevrstvá (celospolečenská) tvořivá komunikace zahrnující nejen vědomá sdělení, ale i prožívání – city, nálady, intuici, vtělí i vaše vlastnosti jako je praktičnost, či její opak a vše další, čeho si často ani nejsme vědomi, a co nás utváří. I když umělec lže, poskytuje pravdivé sdělení - sám o sobě. Pokud je vaše estetické cítění na dobré úrovni, tak to rozpoznáte! Umění koriguje naše zprávy o světě pohledem našeho nitra a umožňuje sdělit to ostatním. Tato komunikace, toto sdílení a uspořádávání hmotných i nehmotných výtvorů vede ke kulturním posunům, mění i tvarosloví doby.

Má umění navozovat v člověku uvolňující pocity? Proto ho potřebujeme, to je léty ověřeno a dobře to funguje. Ale zároveň se tu zrcadlí bolesti lidských niter, která ztrácejí svou moc vytažením na světlo. Tahle magie také funguje! Ale probůh, tím se neobklopujte! Hledejte to, co vám pomůže zbavit se svých vlastních traumat.

11. 6. 2020